Víkend na Ktiši - březen 2010
O víkendu 12. 3. – 14. 3. 2010 se opět sešlo 17 dětí z Volar, Mlynářovic, Prachatic, Bělečské Lhoty, Chocholaté Lhoty, Vlachova Březí a Dvorů v Diecézním centru života mládeže na Ktiši, aby spolu prožilo víkend na téma: Tíha hříchu a úleva odpuštění.
V pátek večer, po večeři, seznamovacím programu a krátké procházce večerní Ktiší, se děti kreativně zapojily do příběhu O ztraceném synu a milosrdném otci (Lk 15,11 – 32). Potom setrvaly před Nejsvětější svátostí v adoraci.
V sobotu po snídani děti kreativně ozdobily pomocí malování a koláže krabičky, které budou sloužit pro následující víkendy k úschově a přepravě drobného dekoračního a tvořícího materiálu (pastelky, štětce, barvy, bavlnky, korálky, tvořící vosky apod.). Potom vyrazily na místní kopec, kde začalo bobování, stavění sněhuláků, koulování, zkrátka zimní radovánky. Po obědě pak byla siesta, při které mohly děti odpočívat, vzájemně se poznávat (to byl úkol na večerní program), hrát si. Po té některé děti (převážně chlapci) odešly opět na kopec a některé (dívky) se pustily do dalšího tvořeníčka. Tentokrát tvořily s plátkového barevného vosku velikonoční ozdoby. Po návratu chlapců z bobování následovalo témátko. Nejprve jsme se všichni sešli v kapli, kde byly připraveny různé kameny. Každý jsme si vybrali nějaký kámen (nebo i dva, tři) a dali do batůžku, který jsme od té doby nesundali ze zad. Kameny byly symbolem našich hříchů a trápení. Potom jsme se rozdělili na tři skupiny a každá skupina měla svým způsobem prožít, co je to hřích, jaké má následky, jaká je tíha hříchu (což někteří, kteří si nandali hodně, nebo velké kameny, opravdu cítili). Potom přijel P. Josef Sláčík z Prachatic, kdo chtěl, měl možnost přijmout svátost smíření a kamenů z batůžků se zbavit. Ostatní, převážně chlapci, tvořili z vosku ozdoby. Potom následovala mše sv. Při úkonu kajícnosti jsme postupně přicházeli před oltář, a hromada kamenů se zvětšovala a batůžky se odlehčovaly. Po mši sv. následovala večeře a po večeři večerní program. Děti si již během dne utvořily dvojice a měly za úkol zjistit o tom druhém co nejvíce informací. Nyní přicházely před „komisi“, která měla posuzovat, zda se opravdu spolu znají, zda o druhém ví a zda mohou dostat „zelenou kartu“ k pobytu, nebo je to jen fingované. Některé otázky byly opravdu záludné, dvojice odpovídala odděleně, někdy to vypadalo, že se ta dvojice ani nezná, ale nakonec to vše dobře dopadlo a všech 9 dvojic dostalo povolení k pobytu.
V neděli jsme se zúčastnili farní mše sv. a po ní, po balení, úklidu, několika společenských hrách a obědě jsme se rozjeli do svých domovů.
